Cesta za studiem na J. F. Oberlin university v Tokiu

Asi před 4 měsíci jsem se dozvěděla, že moje univerzita pořádá výběrové řízení na nějaký program do Tokia. Zrovna jsem přijela z ročního Erasmu v Itálii, tak sem si říkala, proč to nezkusit, a ani jsem nějak nedoufala, že zrovna já bych jela do země vycházejícího slunce. Po výběrovém řízení jsem už skákala radostí a objímala se se svojí kamarádkou Dášou, která již na ten nějaký program v Tokiu byla vybrána. Potom co jsem už věděla, že zase odjíždím do ciziny, jsem nějak nespěchala na zařizování, a užívala si Česka a svých nejdražších kamarádů plnými doušky. Asi dva měsíce před odjezdem jsem začala řešit víza. Udělala jsem si s Dášou výlet do Prahy na japonské velvyslanectví, udělaly fotku v půlce Karlova mostu (aby se neřeklo) a šli na kafíčko :D

Za 5 dní mi volali z ambasády, že vízum mám připravené, ale moje lenivost jet do Prahy v únory v zimě mě nechala doma, takže japonské víza jsem si vyzvedla až když jsem měla další výlet v Praze se svými nejlepšími přáteli.

Najednou přišel březen, a odjezd se blížil a s ním i nový letní a můj poslední semestr. Dva týdny před odjezdem se řešila finanční smlouva, aby mi škola mohla poslat grant na můj zahraniční pobyt v Tokiu, ale samozřejmě aby to šlo všechno hladce, to bych asi chtěla moc. Když jsem dostala finanční smlouvu mailem, tak jsem si všimla, že musí být v příloze i cestovní pojištění a learning agreement. Cestovní pojištění jsem si vyřídila přes internet u AXA, což by byla otázka 5 minut, ale kdo by chtěl 55% slevu, musí hledat na internetu slevový kupon. S learning agreementem to bylo těžší, neboť jsem neměla žádné údaje o programu a ani o předmětech na Oberlin university. Nakonec když se vše vyřešilo, měla jsem pojištění, vyplněnou finanční dohodu i learning agreement a chystala jsem se tisknout, mi došli barvy v tiskárně, takže ještě následovala krátká návštěva v obchodě. Zbývá týden do odjezdu, který jsem většinou strávila v hospodě na rozlučovacích parties. Strach z toho, že Japonsko je striktní s požíváním alkoholu, cigaret a studentských akcí na chodbách koleje mě utvrzovalo, že musím pít víc a více trávit čas v barech.... :D  Poslední den jsem věnovala balení, pár kusů oblečení a kosmetiky, a půl kufru jídla :D ... Je škoda, že jsem si nevzala ovocné čaje, ty tady nikde nemůžu najít. A jede se směr Tokio... juchůůůůůůůů

Na letišti Narita v Tokiu nás vyzvedli zaměstnanci a studenti J. F. Oberlin univerzity a ubytovali nás v japonském hotelu blízko letiště, aby jsme si odpočinuli po dlouhé cestě. Hotel byl v japonském stylu s koupelnou a vyhřívaných záchodem.

Na večeři jsme měli nachystaný raut s typickými asijskými jídly, avšak jsem odcházela hladová tak jak jsem přicházela. Kuřecí křidélka byly jen z kůže, ve většině jídle měli houby, kterých bych se nedotkla ani na smrtelné posteli, různé ovoce a zelenina, které jsem viděla poprvé v životě. Najedla jsem se jen ryb, sushi a sladkých košíčků, které byly úžasné a každý jinačí barvy. Personál byl milý, všude se klaněli a zdravili, dokonce když jsem dojedla, okamžitě přišli a odnesli prázdné talíře. Poté jsem si oblékla japonské pyžamo, které na mě čekalo na posteli a usnula jak miminko.

Ve čtyři ráno jsem zjistila, že je semnou něco špatně, neboť obyčejně vstávám kolem 10 ráno, ale časový posun měl na mě takový vliv, že ještě po týdnu se probouzím v 5-6 ráno. Když začalo svítat překvapilo nás počasí, které se nikomu nelíbilo. Chumelilo jak o vánocích v Česku před 20 lety, a skoro nikdo ze zahraničních studentů, včetně mě, neměli zimní oblečení. Většina pochází z Číny, poté z Korei, Vietnamu a ze severní Ameriky. Pouze 5 studentů z Nizozemska a 2 z České republiky. Takže na Oberlin univerzitě studuje jen 7 Evropanů.

Snídaně byla taky formou rautu a už lehce připomínala evropskou snídani - vajíčka, houstičky, croissanty, bulky s čokoládou a něco, co je prý skvělé na vlasy a pleť.... už nikdy to jíst nebudu.... V Japonsku je neslušné říct, že vám to nechutná a nedojíst, když na vás kouká 10 Japonců s nadějí, že jim jejich jídlo pochválíte. Natto (obrázky níže) je spojení nemocničního dezinfekce a hořkých prášků, do kterých vás nutí sestřičky.

Po snídani jsme všichni nastoupili do autobusu a jeli směr Oberlin univerzita. Cesta z hotelu na univerzitu trvala kolem dvou hodin. Tak nás čekal přivítací oběd, který mi trval asi hodinu sníst, neboť příbor nebyl k dispozici.

Po obědě a přednášce o univerzitě a o chování na kolejí, jsme se vydali konečně na kolej Fuchinobe International House.