Cesta do Tokia

Právě sedím na letišti Narita v Tokiu, jsou dvě hodiny ráno a ticho je všude jako v hrobě, jen kroky svědomitých strážníků a hlídačů se ozývají po hale :D

Do Tokia jsem přiletěla v osm večer, a jen jsem doufala, že nebude žádný problém, když přespím na letišti.  Zatím žádný není, hlídači sice koukají každých 5 minut co dělám, ale nic neříkají, možná si myslí, že mi tím dodávají pocit jistoty a bezpečí. :D A právě teď zhasli celou veřejnou část, takže sedím po tmě.  :D

Cesta byla překvapivě dobrá. Původně v plánu jsem měla odletět z Prahy, ale kvuli levnější letence jsem odletěla z Varšavy. Jela jsem vlakem z Ostravy na Warsaw Centrale a tam přestupovala na další vlak, který jede rovnou na letiště Chopin Airport. Ne že bych měla něco proti polákům, ale asi ten den měli národní svátek protivnosti a zlého obočí. :D Naopak v Japonsku mě vítali uklenem, vřelým ůsměvem a při pasové kontrole mě skoro drželi za ruku, aby mi ukázali, kde se mám postavit. Letěla jsem společností Turkish Airlines s přestupem v Istanbulu, kde byl 7 hodinový přestup. Ani trochu mi to nevadilo, aspoň jsem si připomněla jak mi Turecko chybí svou chaotičností. :D  V letadle jsem dostala večeři i snídani, a cestovní balíček ( deka, polštář, balzám na rty, zubní kartáček s pastou, ponožky, pásku na oči na spaní). Těšila jsem se, že budu celou cestu koukat na televizi zabudovanou v sedadle před Vámi, a čekat na vycházející slunce a vzápětí zase na zapadající... no bohužel jsem usnula hned jak jsem zasedla do sedačky :D

Po příjezdu na letiště Narita v Tokiu jsem si konečně začala uvědomovat, že jsem v zemi vycházejícího slunce. Po výstupu z letadla nás vítal usměvavý pán hlubokým úklonem a ukazoval nám směr k pásové kontrole. Před vstupem k imigračnímu pultíku jsem vyplnila dva papíry na proclení a ke vstupu. Postarší pán korigoval všechny pasažéry letadla do řad, a rozřazoval je k jednotlivým úředníkům. To byl moment, kdy jsem si uvědomila, že Japonsko má striktní pravidla ohledně všeho, a hlavně pořádek ve všem. Když jsem přistoupila k imigračnímu pultu a podala mu pas s vízem, zděšeně se na mě podíval a okamžitě mě zavedl k jiné přepážce, asi neuměl anglicky nebo si to nedokážu vysvětlit proč mě nechtěl :-D ... Naskenovala jsem otisky prstů a udělala jsem si fotku do jejich japonské imigrační databáze, takže musím být celý svůj pobyt v Japonsku hodná :D

Po vyzvednutí svého 30kilového zavazadla jsem si našla pěkné místo na spaní na letišti Narita. Sedačky jsou pohodlné, a okolí příjemné. Tak jdu teda spát :)